Jak navnadit prvňáčka

Jak navnadit prvňáčka,

aby se do školy těšil

S koncem prázdnin tradičně přibývá mnoho starostí většině rodičů.

Asi nejvíc to pak prožívají rodiny budoucích prvňáků.

Protože toto období není náročné jen pro samotného školáka,

ale znamená změnu v životě celé rodiny.

Pokud chcete, aby se dítě co nejsnáze adaptovalo na školu i školní režim,

pak jej zbytečně nestrašte, ani nechlácholte. I letmo pronesená poznámka z legrace:

„Počkej ve škole, tam teprve uvidíš, jak se má poslouchat!“

může v hlavě šestiletého dítěte způsobit náležitou paniku.

Podobně fungují ale i slova úzkostných rodičů, kteří svou vlastní úzkost

ventilují rádoby útěchou: „Neboj, bude se ti tam líbit. Neboj, to spolu

zvládneme atd.” Ve skutečnosti u dětí takto vzbuzují ještě větší obavy,

jelikož děti jsou senzitivní a podvědomě vycítí strach rodičů, slova útěchy

se pak míjí účinkem.

Důležité je děti motivovat k tomu, aby se do školy těšily. Nejlépe dítěti

na praktických příkladech ukázat, proč je dobré se učit. Co potom,

až bude umět např. číst, bude moci dělat samo, bez pomoci rodičů apod.

Zároveň je dobré již začít s přípravou na přechod na školní režim.

Ze všeho nejdůležitější je nastavit pravidelnou dobu usínání a vstávání.

Je-li nutné, aby dítě vstávalo v sedm hodin, nemělo by usínat

později než v devět večer. Šestileté děti totiž spávají obvykle 9 až 11 hodin.

Nedostatek spánku, ale i „přespávání“ mohou vést k denní únavě a

výrazně snižovat výkonnost dítěte.

Každá změna potřebuje svůj čas

I když uděláte pro dítě maximum, bude na příchod do školy výborně připravené,

chvilku potrvá, než si na nový režim zvykne. Vše je velmi individuální, tzn.že i když to

Pepíček zvládl velmi rychle, neznamená to, že to tak dobře zvládne i František.

Rodiče by tak měli být trpěliví a svým dětem maximálně naslouchat.

Po několika dnech ve škole se mohou objevit potíže tělesného i psychického rázu:

děti mohou být roztržité, zapomnětlivé a plačtivé; mohou mít tendenci chovat se

způsobem, který je typický pro děti výrazně mladší; některé si začnou stěžovat

na nejrůznější tělesné neduhy – ranní bolení břicha nebo hlavy. Objevují

se i„skutečné“ tělesné příznaky: zvracení, zvýšená teplota, které jsou v tomto

případě charakteristickou tělesnou reakcí na zvýšenou psychickou zátěž.

Obvykle se nejedná o nic vážného, přesto je dobré problémy před dítětem nezlehčovat.

Někdy pomůže zajít do školy a zeptat se učitele, ale třeba i družinářky, zda udítěte

nezaznamenali nějaký problém. Dost často se stává, že problém není v samotném

vyučování, ale například v šatně (dítě nemůže najít ten správný sáček na přezůvky,

nesedí s dítětem, s kterým by chtělo, v jídelně do něj někdo ošklivě strčil,

muselo jíst něco, co nemá rádo apod.).

Celé první pololetí má dítě k tomu, aby si ve škole zvyklo, i učitelé k tomu tak

přistupují. Důležité je, aby rodiče v tomto období dítěti věnovali mnoho času

a pomáhali mu s domácími úkoly (v prvním pololetí je to především o nácviku čtení).

Pokud dítěti něco hned nepůjde, nebo se nebude chtít samo učit, pak to většinou

vypovídá o tom, že adaptace stále probíhá. Pokud si nevíte rady, nebojte se

oslovit učitele a následně odborníka. Právě v první třídě se totiž nejčastěji ukazuje,

jestli žák netrpí některou specifickou vývojovou poruchou, například dyslexií nebo dysgrafií apod.

Pozor na přehnaná očekávání

Rodiče by si měli uvědomit, že žádné dítě nevyniká zcela ve všem.

Je tedy zapotřebí ho nesrovnávat s ostatními spolužáky, naopak mu vysvětlit,

že některým spolužákům půjdou určité předměty lépe než jemu a jiné zase hůře.

Aby dítě mělo šanci se naučit realisticky srovnávat s ostatními a tedy objektivně

hodnotit své možnosti a získat důvěru ve své schopnosti a nepodceňovat se.

Úkolem prvňáčka je naučit se zdravě soutěžit s ostatními spolužáky, ale ne za

každou cenu, jak si občas přejí rodiče. Stejně důležité je rozvíjení vztahů a spolupráce.

Aby dítě hned od začátku vědělo, že se i od ostatních dětí může něco naučit a naopak i ono může učit je.